Navigace:Blogy / miguel's blog / Van Gogh

Van Gogh


Autor: miguel – Publikováno:30 Prosinec 2008

Když jsem se rozhodl jet do Vídně na retrospektivní výstavu Van Gogha, tak jsem o tomto slavném malíři měl jen hodně obecné
povědomí jako o holandském post-impresionistovi žijícím a tvořícím koncem 19.století ve Francii, který maloval slunečnice a uřízl si ucho.

Na výstavy občas zajdu i v Praze, tak proč nevyužít příležitost a nejet se podívat na něco, co tu asi nikdy k vidění nebude.Autoportrét (1887)
Důvodů proč podobná výstava u nás nebude je několik, ale ten hlavní je asi v tom, že by nikdo neměl dostatek finančních prostředků nejen za zápůjčku, ale především na pojištění. Vždyť například Van Goghův obraz doktora Gacheta patří s cenou 1,4 miliardy korun k deseti nejdražším obrazům na světě.

Nejvíc obrazů tohoto malíře má pochopitelně jeho muzeum v Amsterdamu, kde také byly poslední dvě velké výstavy, jedna roku 1990 k stému výročí umělcovy smrti a druhá roku 2003 k 150. výročí jeho narození.Rybářské lodi na pláži u Saintes-Maries-Arles (1888)
Vídeňská výstava se ovšem zaměřila na Van Goghovu celkovou tvorbu, tedy nejen na tu malířskou ale i kreslířskou.
Vždyť za posledních pět let svého života, kdy se věnoval malování, vytvořil asi 900 pláten a 1100 kreseb (pero, uhel, barevné kvaše). Na výstavě v Albertině bylo 140 děl, které dokumentovaly průřez celou jeho tvorbou.

Výstava byla otevřena 5.září, proto jsem čekal, že koncem listopadu už o ní nebude takový zájem a nebudou tam takové davy lidí jako začátkem podzimu.Jedlíci brambor (1885)
To jsem se bohužel spletl, protože davy lidí, zejména skupin s komentujícími průvodci, dost komplikovaly pohyb po galerii.
Výstava podobného rozměru je určitě i významnou společenskou událostí, proto sem přijde značná část lidí jen proto, aby mohli říct, že tam byli.
Na druhou stranu musím říct, že ty davy lidí a fronta před vchodem byly jediné lehce negativní dojmy, které jsem si odnesl. Vše ostatní bylo veskrze pozitivní. Zatím to byla asi nejlépe udělaná výstava, co jsem viděl.Vincentův pokoj v Arles (1889)
Především musím pochválit nasvětlení exponátů a zejména popisky. Kromě velkých tabulí na začátku expozice s biografickými daty a etapami Van Goghovy tvorby byly u každého obrazu popisky dokumentující místo a souvislosti, kdy dílo vzniklo a rozebírající detaily použité techniky.
Zajímavé je i srovnání opakujících se motivů v jednotlivých tvůrčích etapách.
To vše je něco, co bych uvítal i na výstavách u nás. Pro znalce je to možná zbytečné, ale na výstavy chodí většina lidí, kterým by podobný "manuál" dokázal říct víc než celé knihy kritických rozborů.

Most přes Seinu u Asnieres (1887)První část instalace koresponduje s prvním Van Goghovým tvůrčím obdobím, kdy působil jako kazatel mezi dělníky v belgickém Borinage a z pobytu u rodičů v Ettenu a Nuenenu. Od napodobování starých mistrů, přes krajiny a zátiší po syrové, ponuré, smutné kresby chudých venkovanů a jejich těžkého života. Ny výstavě je řada studií i kresba aktu Sien, ale chybí zde asi nejznámější dílo z této doby "Jedlíci brambor".

Sklizeň v La Cra s Montmajour v pozadí Arles (1888)Další část výstavy pak sleduje umělcův pobyt u bratra Thea v Paříží, jeho ovlivnění impesionismem, ale i hledání vlastních výrazových prostředků včetně použití nových technik, jako byl divizionismus a pointilismus.
Častými náměty je Paříž s kavárnami nebo mlýny na Montmartru, krajina na předměstí, železniční mosty, japanérie a autoportréty.

V dalších výstavních sálech pak je prezentována tvorba z vrcholného období během pobytu v Arles, u moře v Saintes-Maries-de-la-Mer ale i v léčebně v Saint-Rémy.Pošťák Joseph Roulin - Arles (1888)
Motivy krajiny, mostů, zátiší, kaváren, městských exteriérů i interierů vlastního bytu nebo portréty a autoportréty zůstávají, ale mění se výrazové prostředky, kdy Van Gogh používá k vyjádření vnitřních pocitů barvy, často v rozporu s realitou.
I proto je Van Gogh považován za jednoho z předchůdců expresionismu.

Závěr expozice představují díla vytvřená v Auvers nedaleko Paříže, kde Van Gogh strávil poslední měsíce před sebevraždou.
Dvě postavy v porostu - Auvers (1890)
Musím ještě jednou zopakovat, že tato výstava na mne udělala velký dojem a přivedla mne i k většímu zájmu o samotného Van Gogha a zároveň vedla i k zamyšlení, proč jde genialita často ruku v ruce s šílenstvím a tragickým osudem...
Pole s pšenicí a vrány - Auvers (1890)

Tagy

Anketa

Kam mám vyrazit na příští cestu?:

Partneři