Navigace:Blogy / miguel's blog / Viadukt a Pacifik

Viadukt a Pacifik


Autor: miguel – Publikováno:06 Červenec 2009

Čtyřkolák 434.2186Na tento víkend jsem celkem nic v plánu neměl, ale v sobotu ráno jsem se rozhodl, že si zajedu do Jílového podívat se na známý železniční viadukt v Žampachu, který je na jedné z nejhezčích železničních tratí u nás, na trati č.210 Praha-Vrané-Čerčany. Té se spolu s navazující tratí č.212 až do Světlé nad Sázavou přezdívá Posázavský pacifik.

Lokální trať 210 se začala stavět už roku 1881 úsekem mezi Nuslemi a Modřanami především jako vlečka pro modřanský cukrovar.
Díky zákonu z roku 1892 "o státní podpoře a zvelebování železnic nižšího řádu", byl pak předložen návrh na výstavbu železnice do Čerčan a Dobříše. Stavět se začalo roku 1895 a poslední, nejnáročnější úsek z Jílového do Skochovic byl do provozu uveden 1.května 1900.
viadukt z podhleduOd té doby taky slouží Kocourovský viadukt u Žampachu. Je to technický unikát, který je s výškou mostovky 41,5m nejvyšším kamenným mostem ve střední Evropě.
Most je dlouhý 110m, jeho podélná osa je v oblouku a 7 mostních oblouků má světlost 12m. V těžko přístupném údolí Kocour ho v letech 1897-1898 postavili italští dělníci (ostatně jako řadu dalších mostů a tunelů u nás).

Hlavní důvod proč jsem se sem vypravil právě v sobotu dopoledne, byla jízda parního vlaku u příležitosti Sázavské pouti a Šternberského hrníčkového jarmarku.
Vyfotit si historický vlak na tomto krásném mostě bylo velké lákadlo, kterému jsem i díky hezkému počasí neodolal.
Posázavský pacifikKdyž jsem se od paty mostu, kde jsem nechal auto, vyškrábal nahoru, zjistil jsem, že na vyhlídce mezi mostem a tunelem už postává několik železničních nadšenců s patřičnou fotovýbavou.
V lese bylo dusno a vlhko jako někde v tropické džungli, ale pohled na vláček tažený supící lokomotivou 434.2186 "Čtyřkolákem" zato rozhodně stál.

Když vláček zmizel v tunelu, vrátil jsem se do údolí, které je provrtané štolami jílovského zlatonosného revíru. Pár metrů od viaduktu to je například štola sv.Antonína Paduánského, ve které se naposled těžilo v letech 1753-1754 nebo ještě o pár kroků dál štola sv.Josefa, která je zakreslená na jedné z nejstarších dochovaných map jílovského revíru z roku 1718.
Obě štoly jsou přístupné s průvodcem, ale kromě mne tu nikdo nebyl a čekat na další lidi se mi nechtělo, tak snad někdy jindy...

do tunelu...Než jsem z Žampachu odjel, všiml jsem si ještě jedné zajímavosti. Výškový práh přes který kaskádou protéká potůček, je tvořen žílou velmi odolné černozelené horníny - gabrem.
Gabro je velmi ceněný materiál, který se používá např. na pomníky. Naštěstí zdejší žíla je silná jen do 15m, tak se nevyplatilo ji vytěžit.

Tagy

Anketa

Kam mám vyrazit na příští cestu?:

Partneři