Navigace:Blogy / miguel's blog / Konceptuální Dokoupil

Konceptuální Dokoupil


Autor: miguel – Publikováno:26 Duben 2010

Kulturně naladěn divadlem jsem se vrátil domů a v televizi zrovna dávali Uvolněte se prosím, kde hostem byl výtvarník Jiří Georg Dokoupil. Z ukázek jeho tvorby toho na obrazovce moc poznat nebylo, ale zaujalo mne, co a hlavně jak povídal o konceptuálním umění, postmodernismu a nepřímo o expresi, neoexpresionismu.

Další den ráno jsem na webu zjistil, že v Jízdárně Pražského hradu ještě stále probíhá výstava Dokoupil 100, takže jsem se ani moc nerozmýšlel.
Jako většinou jsem do galerie dorazil až necelé dvě hodiny před zavíračkou, kdy většinou bývá míň návštěvníků a člověk má víc klidu na prohlídku.

Dokoupil se narodil v Krnově, ale v roce 1968 s rodiči emigroval do Německa. V Kolíně nad Rýnem studoval na Akademii výtvarných umění, později pak na univerzitách ve Frankfurtu a New Yorku. Jeho ranou tvorbu výrazně ovlivnil konceptualista Hans Haacke. Dokoupil byl zakládajícím členem skupiny "Mülheimer Freiheit" a součástí proudu označovaného jako "Die Neue Wilden". Konceptuální umění není postaveno na tradicích výtvarného umění. Posouvá hranici mezi tím, co je obecně považováno za umění a co už uměním není. Koceptualisté používají nové postupy tvorby, hledají nové prostředky vyjádření. Tyto postupy pak na základě "návodu" může použít i úplný laik.
Samotný Dokoupil si nevytvořil jednoznačně identifikovatelný, osobitý styl, ale používá a upravuje různé jiné styly. V jeho díle je do současnosti více než 100 vytvořených technik nebo stylů.
Na výstavě v Jízdárně jsou prezentovány jeho čtyři "hlavní" styly: "filmové obrazy", "svíčkové obrazy", "bublinové obrazy" a "obrazy bičem".

Úvodní část expozice patří filmový obrazům, což jsou rozměrné koláže z filmového pásma. Divák se tak v jednom okamžiku dívá naráz na celý film, na všechna jeho okénka.  Samotný film je jen iluze pohybu vzniklá rychlým sledem statických obrázků. Tady na diváka film působí jako celek, v jeden okamžik od začátku do konce. Jsou tu filmy jako Goldfinger, Andaluský pes nebo jeden díl ze seriálu Simpsonovi. Je zvláštní, jak podobný "obraz" působí při detailním pohledu na filmová políčka a jak abstraktně při pohledu z několika metrů. Pohled na tu geometrickou abstrakci až "tahá za oči", protože oko vidí přítomnost ostrých hran a linií a cítí přítomnost "informace" a snaží se na tu informaci zaměřit, zaostřit a dekódovat ji.

"Bičové obrazy" vznily jako otisk švihnutí bičem na plátno s barevným pozadím. Je to příklad nového způsobu výtvarného vyjádření, ale nevím, jak by mne oslovil rozsáhlejší cyklus vytvořený touto technikou.

"Bublinové obrazy" vznikly rozprsknutím mýdlových bublin obarvených akrylovými barvami. Při prohlížení těchto pláten jsem si uvědomil, jaký je rozdíl mezi uměleckým dílem a pouhou výtvarnou dekorací, která by se relativně jednoduše dala zhotovit použitím této techniky. Abych byl upřímný, mezi bublinovými obrazy je pár, které ke mně opravdu "mluvily", ale i několik, které bych asi označil jen za ty "dekorace".

Nejvíc prostoru má na výstavě asi nejznámější Dokoupilova technika, kresba svíčkou, lépe řečeno sazemi z kouře hořící svíčky. Při pohledu na surrealistické portréty, zasmušilé a tajemné autoportréty, tmavá zátiší, akty plné zvláštní atmosféry, kouřící parní lokomotivu nebo sérii obrovských, nadživotních, více jak realistických, žlutočerných leopardů člověk nechce věřit, že ani jedno z těchto pláten nebylo namalováno štětcem.

Musím přiznat, že tahle výstava mě přímo nadchla. K některým obrazům jsem se musel několikrát vrátit a dlouhé minuty je nechat na sebe působit. To co obvykle u výstav kritizuji: nedostatečné prostory nebo přemíra až příliš odborného doprovodného textu, tady nebylo. Vše bylo "na jedničku"!

Doporučuji podívat se na rozhovor s Jiřím Georgem Dokoupilem o výstavě.

Tagy

Anketa

Kam mám vyrazit na příští cestu?:

Partneři