Navigace:Blogy / miguel's blog / U Hitlerů v kuchyni

U Hitlerů v kuchyni


Autor: miguel – Publikováno:25 Duben 2010

vrzající HeydrichPo dlouhé zimě jsem pocítil nejen potřebu vyrazit do prosluněné přírody, ale taky se trošku probudit i kulturně. Docela dlouho jsem plánoval navštěvu nějakého divadla, ale pořád ne a ne se k tomu dostat. Jedním ze zdrojů informací o kulturním dění je pro mne televizní magazín Kultura.cz. A právě tam jsem se někdy koncem ledna poprvé dověděl o hře Arnošta Goldflama U Hitlerů v kuchyni.

Tato divadelní groteska ze života nacistických pohlavárů už měla tři předchozí nastudování, z nichž jedno dávala ze záznamu i televize. Ale mne zaujalo nejnovější režijní zpracování, které se souborem Divadla v Dlouhé připravil Jan Borna.
Hitler diktuje vtipK rozhodnutí zda "riskovat" návštěvu divadla mi pak pomohla další, tentokrát opravdu podrobná televizní reportáž v pořadu Top Art (doporučuji shlédnout).
Představení jsou jen dvě za měsíc a jsou minimálně na dva měsíce dopředu vyprodána, takže když jsem se koncem února rozhodl koupit lístky, sehnal jsem je až na půlku dubna.
Ta dva měsíce utekly jak voda a já naposlední chvíli sháněl, kdo by šel se mnou, kdo by se se mnou o ten kulturní zážitek podělil. To se v hodině dvanácté podařilo a jsem za to rád.

setkání Hitlera se Stalinem na nádraží v BrněPodle Goldflama vznikla celá hra na základě jedné scénky, kterou napsal pro jiný účel. Byla to úvodní scénka setkání mladého Hitlera jedoucího do Vídně na přijímací zkoušky na Výtvarnou akademii s mladým Stalinem, který jede "připravovat" ruskou revoluci do Švýcarska. Na tuto scénku pak navazuje pět dalších, ve kterých autor představuje Hitlera a další pohlaváry nacistické velkoříše v banálních situacích, kdy se projevují jako průměrní maloměšťáci řešící své každodenní rodinné trable na pozadí významných dějinných zvratů.
Je to vlastně groteska vysmívající se omezenosti a průměrnosti těch, které ovšem okolnosti a "příznivá" situace mohou vynést na vrchol, kdy rozhodují o osudech milionů lidí. Takových hrůzostrašných géniů průměrnosti je bohužel kolem nás i dnes až nebezpečně mnoho.

Hitler plánuje potomkaMyslím, že hodně pomohlo režijní a dramaturgické zpracování Jana Borny, který tu maloměšťáckou banálnost příběhů hlavního "hrdiny" zvýraznil spojením scének do formy kabaretu, kdy jednotlivá vystoupení doplňují operetní vystoupení a vše uvozuje konferenciér ztělesněný přímo Goldflamem. Herci samotní navíc "fungují" i jako kabaretní orchestr a střídají se u hudebních nástrojů.

To že je těch géniů průměrnosti opravdu hodně, naznačil režisér i tím, že v každé scénce hraje Hitlera někdo jiný. I když to je možná i trochu slabina představení, protože ne všechny scénky mají stejnou úroveň a ne každý herec pak má možnost ve svém Hitlerovi vyniknout.
Kluci z naší uliceKaždopádně nejlepší je Miroslav Hanuš ve scénce, kdy se z Dolfíka v bačkorách a županu cpoucího se SS-bábovkou stane posedlý fanatik plánující megalomanský "akt zplození" svého potomka. Hanuš je navíc skvělý i v roli Goeringa.
Dalším skvělým Hitlerem je Jan Vondráček, když se rozhodne místo psaní pamětí vymýšlet vtipy. A výborný Hitler je i maličká Magdalena Zimová, když se zbaví Goeringa, Goebbelse a Himmlera falešnými lentilkami.

Kdybych chtěl, tak bych asi našel na představení pár věcí, které by bylo dobré dotáhnout nebo naopak vynechat. Ale nechci, byl jsem nadmíru spokojený.

Tagy

Anketa

Kam mám vyrazit na příští cestu?:

Partneři