Art brut

Zimní období docela "přeje" různým výstavám. Venku je počasí nic moc, tak proč se nepokochat uměním?
Začátek nového roku byl ve znamení několika končících výstav, které jsem chtěl vidět, ale hned první na kterou jsem zašel, byla tak nějak mimo plán. K návštěvě výstavy Josef Hofer:ART BRUT mne přivedla zmínka na Spot36.  Nevím přesně proč, ale nějak mne ve výtvarném umění víc a víc zajímá exprese a abstrakce. Zajímavé je, že "nejdokonalejší" exprese a vlastně i abstrakce je vidět na kresbách malých dětí, které vstřebávají denně obrovské množství vjemů, ale neumí je jasně vyjádřit, pak u mentálně postižených lidí, kteří jsou na tom svým způsobem podobně jako děti, a na opačné straně pak u umělců, kteří do stádia exprese došli po dlouhém vývoji a hledání prostředků, které by nejlépe vyjádřily jejich záměr.

Je zvláštní dívat se a zvažovat, co je exprese, co je jen nedokonalé vyjádření vlastních pocitů a co je naopak "umělecká" abstrakce. Vše mi může připadat jako "mazanice" a naopak i v té dětské kresbě mohu vidět spoustu emocí. Záleží jen na tom, jak kterou kresbu cítím, vnímám.

Galerie Rakouského kulturního fóra  pořádala v rámci 5.ročníku Normálního festivalu výstavu obrazů Rakušana Josefa Hofera. Ten se narodil před 65 lety jako hluchoněmý a navíc s mentálním postižením. Od dětství žil ve vlastním světě, v sociální izolaci. Malovat začal až v padesáti letech, kdy se podnětem snad stal pohled na vlastní tělo v zrcadle.
Na jeho příkladě je vidět, že i člověk s takovým hendikepem a s trvalou izolací od společnosti, zůstává být člověkem, tedy tvorem, který má emoce a má zároveň potřebu je nějak vyjádřit.

Jeho obrazy jsou zvláštní. Stylem, tématem i barevností. Zrovna ta barevnost mne zaujala. Barva je totiž prostředek exprese. Je to vidět na slavných obrazech mého oblíbeného Van Gogha, ale i na těch dětských kresbách, kdy dítě použije na zobrazení věcí jinou barvu, než jaká je "v reálu".

Hoferovy kresby (až na pár výjimek) zachycují jednu nebo více lidských postav v různých pozicích. Ty postavy asi představují autora a vzpřímené nebo různě pokřivené a schoulené pozice pak znázorňují jeho psychické rozpoložení. Postavy jsou navíc jen v hrubých rysech a jen výjimečně jsou barevné. V kontrastu s tím jsou "pečlivě" vykreslené žluté rámy s ostrým linkováním tužkou, ve kterých jsou postavy uzavřeny jako v nějaké skříni nebo kleci.

"Art brut" je výraz, který poprvé použil roku 1945 francouzský umělec a teoretik Jean Dubuffet pro označení umění v "surovém stavu".
(Art brut je ryze spontánním výtvarným projevem, který primárně nesleduje estetické cíle. Jeho autoři ignorují etablovaná témata, techniky, zákony kompozice, perspektivy a barevných kombinací. Kulturní prvky, které případně zapojují do své tvorby, zasazují do zcela nového kontextu. Cílem tvůrců art brut není „dělat umění“. Tvoří, protože musí.)

Tato charakteristika "Art brut" je myslím dost výstižná. Hoferovy kresby mne zaujaly a donutily k předešlým úvahám. Jen bych spíš zůstal u označení "spontánní výtvarný projev", než abych tuto tvorbu bral jako umění.

Rozhodl jsem se doplnit tento článek o Art Brut o "srovnání" s uměním: Jiří Načeradský-významný představitel českého figurativního umění před svým obrazem "Zlaté struny" na vernisáži výstavy v Mánesu.
Rozdíl je patrný, že? :-)