Navigace:Blogy / miguel's blog / Cyrano v Národním

Cyrano v Národním


Autor: miguel – Publikováno:11 Leden 2011

Prachař a Rašilov jako Cyrano a KrisitanKonec roku i svůj divadelní "maraton", kterým jsem chtěl aspoň částečně dohnat to, co jsem dlouhá léta zanedbával, jsem ukončil den před silvestrem návštěvou Národního divadla  .
Od opery jsem se vrátil k činohře a pro svou první (!) návštěvu Zlaté kapličky jsem vybral klasiku: Cyrana z Bergeracu od Edmonda Rostanda. Heroická komedie ve verších o romantických hodnotách, lásce, přátelství, odvaze, důvtipu, které bez ohledu na patos, s jakým jsou podávány, mají svou platnost dodnes, byla brzy od svého prvního uvedení v roce 1897 jedním z nejúspěšnějších a nejhranějších představení nejen ve Francii.

Rostand se vtéto své nejznámější hře nechal inspirovat skutečnou postavou Hectora Saviniena Cyrana de Bergerac, vojáka, básníka a společenského buřiče žijícího v první polovině 17.století. On i další postavy, stejně jako historické a společenské reálie jsou obrazem, do kterého Rostand "dokresluje" svůj novoromantický příběh. A právě romantická oslava patosu, heroismu a morálních hodnot v kombinaci s poezií je to, co u diváků na přelomu 19. a 20.století slavilo úspěch.

V Čechách se Cyrano objevil hned následující rok po své francouzské premiéře. I se zachováním dvanáctislabičných alexandrínů přebásnil hru do češtiny Jaroslav Vrchlický (prý během tří dní). Tento přes sto let starý překlad se stal zároveň tím nejslavnějším a nejhranějším. Aktuální nastudování v Národním divadle, které mělo v režii Michala Dočekala premiéru 31.října 2002, pracuje právě s tímto prvním překladem.

Musím říct, že pro svou první návštěvu Národního jsem si snad nemohl vybrat nic lepšího. Bylo to prostě "velké" divadlo ve "velkém" divadle a snad i díky tomu, že šlo o česky hranou činohru v nejslavnějším českém divadle, jsem byl konečně uspokojen i pokud jde o můj "konzervativní" přístup k divadelní etiketě.

Cyrano z BergeracuCyrana z Bergeracu zná snad každý buď ze školy nebo z televize, ale v divadle je to opravdu o něčem jiném. Nadchlo mne doslova vše: scéna jak si ji představuji v "opravdovém" divadle (David Marek), kostýmy (Zuzana Krejzková) i herecké výkony. Samozřejmě na začátku jsem se (nejen já) chvílemi "nechytal": množství postav, rychlé dialogy, Vrchlického lehce archaická čeština. Ale to byla jen chvíle, pak už jsem se jen kochal.

Překvapil mne David Prachař jako Cyrano, i když i u něj mne zpočátku zarazila deklamace v pro češtinu zvláštně znějících alexandrínech. Především pak ve známé scéně v prvním jednání při souboji s De Valvertem. Naopak zcela jinak jsem pak vnímal další známou scénu v třetím jednání u domu Roxany, kdy Cyrano mluví místo Kristiana a hlavně další scéna, kdy Cyrano "zdržuje" De Guiche vyprávěním o svých cestách na Měsíc.

Kromě Prachaře se mi líbil i Alexej Pyško jako de Guiche, Jiří Štěpnička jako Raguenau nebo Alois Švehlík v roli kapitána gaskoňských kadetů Carbona de Castel-Jaloux. Naopak spíš průměrně mi vyzněl Saša Rašilov jako Kristian, David Matásek jako Le Bret nebo Jana Janěková jako Roxana, i když charakter preciózky asi vystihla přesně.

Kromě toho co už jsem chválil, musím opět vyzdvihnout kvalitu tištěného programu s množstvím zajímavých informací včetně celého textu hry. Jen mne překvapilo, že místo aktuálního hereckého obsazení je do programu vloženo obsazení původní, tedy i s Borisem Rösnerem.

Celkově opět spokojenost. Jen si říkám, že bych to s tím divadlem neměl přehánět...

Tagy

no to mě poser, paráda :-)

Anketa

Kam mám vyrazit na příští cestu?:

Partneři