Navigace:Blogy / miguel's blog / Zednářská pohádka v Opeře

Zednářská pohádka v Opeře


Autor: miguel – Publikováno:11 Leden 2011

Královna noci v Kouzelné flétněDalší návštěvu divadla jsem si nechal až na poslední úterý před Vánocemi. To sváteční šílenství, davy lidí utrácejících za hlouposti a neustále se valící proudy a útoky reklam nutících "šťastnou a veselou" náladu mne dost deptá. Přesně na den před rokem jsme odlétali do Thajska, kde jsem prožil konec roku podle svých představ. Teď jsem se šel aspoň odreagovat do divadla.
Opět to byla opera a opět Mozart. Jen místo do Stavovského jsem šel do Státní opery  na "zednářskou" Kouzelnou flétnu.

Svou poslední operu zkomponoval Mozart během několika týdnů (měla premiéru 30.září 1791, tady 3 týdny po pražské premiéře slavnostní opery "Titus" napsané ke korunovaci Leopolda II. českým králem) na základě libreta svého přítele, herce, dramatika, ředitele divadla "Na Vídeňce" a "kolegy" ze zednářské lóže Emanuela Schikanedera. Děj opery je plný různých symbolů a zdánlivých nebo faktických nelogičností a dodnes není zcela zřejmé, zda jde o pohádkový nebo romantický příběh nebo o oslavu zednářství. Víc zajímavostí o libretu je tady

I hudebně je Kouzelná flétna "zvláštní", protože se v ní střídají všechny do té doby známé operní styly. Především to je ale německý singspiel, kdy jednotlivé árie odděluje mluvené slovo ( narozdíl od recitativů jako např. u Dona Giovanniho je text herecky promlouván a bez hudebního podbarvení). I tak nebo možná právě proto je Kouzelná flétna třetí nejúspěšnější Mozartovou operou.

Ovšem díky těžce uchopitelnému ději má tato opera řadu zcela odlišných inscenačních zpracování a nebýt hudby, asi by kolikrát spousta diváků netušila, že to je Mozart.
Aktuální nastudování Kouzelné flétny ve Státní opeře pod režijním vedením Ladislava Štrose se úspěšně hraje již 15 let (byl jsem na 175.repríze). Úspěch této inscenace je do velké míry daný i tím, že narozdíl od různých moderních ztvárnění dává přednost fanataskní pohádce o souboji dobra se zlem a pořádku s chaosem. Dost možná, že takto se na Kouzelnou flétnu dívali i návštěvníci lidového divadla "Na Vídeňce", pro které byla přece napsána.

Magický příběh ve Státní opeře umocňují i "kouzelné" kostýmy od Josefa Jelínka a scéna Vladimíra Nývlta. Dirigentem byl Richard Hein. A pokud jde o pěvecké výkony, tak aplaus sklízela Jana Sibera v roli Královny noci v koloraturních áriích. Mně se pak líbil Papageno Miloš Horák, Sarastro Lukáš Hynek-Krämer, ale i Aleš Briscius jako Tamino, Jitka Burgetová jako Pamina a Věra Likérová jako Papagena. Naopak vyloženě slabě mi přišel Monostatos Jana Ondráčka.
Výtku bych tentokrát měl i k titulkům, které se v závěru druhého dějství začaly citelně opožďovat za zpěvem. Na druhou stranu u této opery je možná lepší titulky vůbec nečíst.

Přestože je prý Státní opera (původně Neues deutsches Theater) v dezolátním stavu a nutně potřebuje rekonstrukci, tak na samotném sále to vidět není. Zdobný, neorokokový styl sice nemám moc v lásce, ale k opeře se to hodí moc dobře.

Opět si ale musím postěžovat na úroveň diváků a tentokrát to nebylo jen v oblečení. Přede mnou seděli slušně i když ne právě společensky oblečení Francouzi, které neskutečně vytáčeli společensky oblečení Holanďani sedící o řadu za mnou, kteří se chvílemi bavili, šustili papírky nebo se během svých hovorů i smáli. No, co se dá dělat, Státní opera je asi víc než operní dům atrakce na programu turistů navštěvujících Prahu.

Tagy

Anketa

Kam mám vyrazit na příští cestu?:

Partneři