Navigace:Blogy / miguel's blog / Zpátky doma

Zpátky doma


Autor: miguel – Publikováno:25 Duben 2011

můj malej kajmanTak máme Velikonoce, venku svítí sluníčko, všechno kvete a dokonce se už dá jít si sednout na zahrádku. Já se před dvěma týdny vrátil z jihoamerického výletu a pár událostí mě donutilo začít znovu přemýšlet o různých praktických stránkách života, třeba o hypotéce na byt...
Ale ještě zpět k Venezuele! Po návštěvě Merídy, kdy jsem zalitoval, že na ty nádherné Andy nemáme víc času, jsme terénním mikrobusem Ford po nám již důvěrně známé cestě odfrčeli zpět do horkého a vlhkého Barinasu, kde se k nám na letišti připojil zbytek výpravy do Los Llanos. Bohužel skupina deseti mladých, arogantních Rusů byla pro následující čtyři dny to jediné, co mi dost kazilo náladu.

naši sousedi na Ranch GrandeCesta z Barinas na Rancho Grande uprostřed stepí Los Llanos nám zabrala zbytek dne a především příjemné, mírné, horské podnebí vystřídalo čtyřicetistupňové vedro. Právě touto dobou zde končí léto a teploty dosahují vrcholu, což pro nás mělo i jednu podstatnou výhodu: zvířata se stahují ke zdrojům vody a není tak problém je vidět jako na nějakém opravdovém safari. Už cestou do našeho acampamenta jsme v tůních podél cesty viděli desítky, ne-li stovky kajmanů, leguánů a ještě větší množství ptáků, kterým dominovali ibisi. Pár kilometrů před cílem jsme taky u cesty uviděli první anakondu, i když byla jen "malá".

Hm, nechci se rozepisovat moc dopodrobna, to si nechám až na cestopis, tak to trochu zestručním. Rancho Grande je v Llanos jediný ranč, který leží přímo u řeky a my jsme tak mohli snídat, obědvat i večeřet v těsném sousedství s kajmany, kapybarami, leguány a další milou havětí. Naštěstí jsme nemuseli bydlet s Rusáky.
Ondřej s anakondouProgram na následující dva dny byl rozdělen vždy na dopolední a odpolední část, protože přes poledne se opravdu nedá dělat nic rozumnějšího, než se houpat v síti a čekat, až to největší vedro pomine. Postupně nás čekala vyjížďka na koních, lov piraní, "safari" autem, vyjížďka lodí po řece za říčními delfíny a želvami, lov kajmana a taky lov anakondy, který byl dlouho bez úspěchu. Nakonec jsme ovšem ulovili i tu hadici. Jen mravenečník se polapit nenechal.

Po lovecké výpravě v Los Llanos nás čekal poslední náročný přesun. Nejdřív jsme museli zpět do Barinasu a odtud na sever do Maracay a přes pobřežní hory do Choroni, kde jsme si aspoň trochu chtěli užít moře. V Barinas nás čekalo mnohahodinové čekání na autobus, proto jsme si radši zaplatili hotel, dali si sprchu, vyspali se, zašli si na dobrou večeři a pak teprve odjeli nočním busem. Cesta proběhla hladce, jen přesun místním busem kolem národního parku Henriho Pitiera do Choroni byl trošku náročnější, hlavně kvůli výkonným reprákům, co jsme měli přímo nad hlavou.

pohoda na Playa CepeV Choroni nebo spíš v Puerto Colombia jsme se ubytovali v pěkné Posadě Tucan, která jako řada jiných penzionů ve Venezuele patří jednomu Němci. Puerto Colombia je vyhlášené výletní centrum především pro místní a zdejší Playa Grande je tak o víkendech přeplněná stejně jako celé městečko. My jsme se proto byli na pláž jen podívat a pak jsme si udělali pěší výlet na opuštěnou pláž Diario. Druhý den jsme pak lodí přejeli do Cepe, kde jsme pak jen leželi pod palmami, koupali se a odpočívali. Z Choroni nás už čekal jen přesun na letiště. Rozhodli jsme se neriskovat a radši jsme si zaplatili taxíka.

Na letišti se totiž opravdu vyplatí být v předstihu. Poprvé jsem na svých cestách zažil, že bych musel projít deseti kontrolami, že by mi důkladně prohrabali celý bágl a že ještě v "rukávu" do letadla bych musel absolvovat osobní prohlídku! Let do Madridu byl ovšem dost pohodlný, protože v poloprázdném letadle jsem zabral prostřední čtyřsedadlo a cestu tak mohl strávit hezky vleže.

V Madridu jsme nejdřív nějakou dobu strávili na letišti a pak se metrem přesunuli do centra, kde jsme měli zařízené ubytování. Odpoledne jsme se pak šli projít a hlavně navštívit světoznámou galerii Prado. No, byl to opravdu těžký kulturní zážitek. Ty tři hodiny co jsme se tam kochali výtvarným uměním, byly fakt náročné. Ale určitě to stálo za to.
v madridském Muzeu šunkyNa druhý den jsme chtěli jít do Královského paláce, kde shodou náhod měl být volný vstup. Jenže zrovna na tento den připadla i jezdecká výměna stráží a celé dopoledne probíhal nácvik. Tak jsme se zase chvíli procházeli a pak už byl čas přesunout se na letiště a s mezipřistáním ve Frankfurtu se vrátit domů.
Musím se zmínit o překvapení, co mne na Ruzyni čekalo po přistání: pět minut po přistání jsme totiž byli u pásů se zavazadly a za dalších pět minut jsme seděli v busu do Dejvic! Tento rekord už asi nikdo nikdy nepřekoná!

Na začátku venezuelského výletu jsem měl pocit, že už se mi vlastně nikam moc jezdit nechce. Ovšem sotva dva týdny po návratu je vše jinak a já zase koukám, kam bych vyrazil. Zatím jsem využil velikonoční akci u Wizzairu a koupil si letenku na víkend v Římě za 1100Kč a na volné dny na začátku července zase letenku do Bruselu za 800Kč.
Ovšem na webu jsem zahlédl taky letenku do Teheránu za 6500Kč a to je velká výzva!

Tagy

Pěkný zvířátka :-D

..a pak že nikam nepojedeš :-))))

..tak co doma :-)
ps: kajmana bych si taky nechal líbit
http://www.porsche.com/germany/models/cayman/cayman/

se chytá asi o něco hůř. Ale líbil by se mi... :-)

taky bych mu říkal důvěrně "můj malej kajman", přesně jak to máš v popisku k tý fotce :-))

Anketa

Kam mám vyrazit na příští cestu?:

Partneři