Blog uživatele miguel

Zimní období docela "přeje" různým výstavám. Venku je počasí nic moc, tak proč se nepokochat uměním?
Začátek nového roku byl ve znamení několika končících výstav, které jsem chtěl vidět, ale hned první na kterou jsem zašel, byla tak nějak mimo plán. K návštěvě výstavy Josef Hofer:ART BRUT mne přivedla zmínka na Spot36. 

Další významnou kulturní událostí v loňském roce, ke které bych se chtěl pár slovy vrátit, byl Mezinárodní jazz & blues festival v Ústí nad Labem .
Od pátku 22.října do středy 27.října probíhal už 14.ročník této akce, ale mne zaujal především sobotní program. Sobota byl totiž bluesový den a do Ústí měly přijet dvě slavné kapely konce 60.let: Savoy Brown a Canned Heat.

Konec roku i svůj divadelní "maraton", kterým jsem chtěl aspoň částečně dohnat to, co jsem dlouhá léta zanedbával, jsem ukončil den před silvestrem návštěvou Národního divadla  .
Od opery jsem se vrátil k činohře a pro svou první (!) návštěvu Zlaté kapličky jsem vybral klasiku: Cyrana z Bergeracu od Edmonda Rostanda.

Další návštěvu divadla jsem si nechal až na poslední úterý před Vánocemi. To sváteční šílenství, davy lidí utrácejících za hlouposti a neustále se valící proudy a útoky reklam nutících "šťastnou a veselou" náladu mne dost deptá.

Na konci listopadu jsem změnil dramatický žánr i prostředí, uvázal si kravatu, oblékl sako, přeleštil botky a vyrazil do Stavovského divadla  na operu, která je s tímto divadlem historicky spjata, na Mozartova Dona Giovanniho.

Hned pět dní po Heřmánkovi mě čekalo další divadlo. Tentokrát jsem se vydal do Divadla Na zábradlí  na představení "Ubu se baví"
s podtitulem "Aerodynamická ubunalita". Tato hra nebo spíš "hříčka" vznikla pod režijním vedením Jiřího Havelky na základě improvizací zúčastněných herců.

Tak tady máme nový rok! Nemám od něj žádná velká očekávání a nemám ani ve zvyku dávat si nějaká novoroční předsevzetí.
Ale jednu věc bych přece jen chtěl zlepšit. Samozřejmě tím myslím aktivitu v práci na této své stránce. Neberu to jako závazek ale spíš jako nutnost, protože některé věci bych si rád zadokumentoval, až budu mít potřebu se k nim vrátit. Takže začnu resty z minulého roku.

Poslední dobou zvažuji, že si ke své zrcadlovce znovu pořídím nějaký kompakt. Především pro případy, kdy není možnost si větší foťák brát sebou nebo prostě když chci mít sebou něco pro dokumentaci "kdyby něco".
Foťák sice mám v mobilu, ale to je kvalitativně nepoužitelné zařízení.

Na přednášky a promítání z cest moc nechodím. Sice se občas najsou jedinci, kteří dokáží vyprávět poutavě, ale většinou to nejsou "klasičtí" cestovatelé, ale lidi nějak "ujetí".
 Když mi proto přišla esemeska s pozváním na večer s vyprávěním o dobrodružné cestě za mexickými šamany, nebyl jsem si jistý, co za taškařici to bude.

Jaroslava Duška znám z televize, potažmo z českých filmových komedií, které nejsou zrovna mým šálkem čaje. Proto mne nabídka na návštěvu jeho představení v Divadle Archa poněkud zaskočila. Navíc mi kolega v práci řekl, že to rozhodně není "Ten" Dušek, jakého bych si mohl představit právě z těch filmů a že to představení je pro diváka poněkud "náročnější".