Blog uživatele miguel

Asi před měsícem jsem využil hezkého nedělního odpoledne a po návštěvě výstavy Dokoupila jsem šel procházkou přes Hrad dolů na Malou Stranu, kde jsem si vyšlápnul pár schodů a prohlédl si nově zpřístupněnou bývalou pozorovatelnu STB Kajka ve věži u Chrámu sv.Mikuláše.

O architektu Kaplickém jsem prvně slyšel někdy před dvěma roky, kdy se začalo diskutovat o jeho vítězném návrhu na novou budovu Národní knihovny. Náhodou jsem ho tenkrát zahlédl, když parkoval naproti našeho bývalého sídla na Perucké. Ani jsem netušil, že tam je sídlo Asociace pro urbanismus a územní plánování.  

Kulturně naladěn divadlem jsem se vrátil domů a v televizi zrovna dávali Uvolněte se prosím, kde hostem byl výtvarník Jiří Georg Dokoupil. Z ukázek jeho tvorby toho na obrazovce moc poznat nebylo, ale zaujalo mne, co a hlavně jak povídal o konceptuálním umění, postmodernismu a nepřímo o expresi, neoexpresionismu.

Po dlouhé zimě jsem pocítil nejen potřebu vyrazit do prosluněné přírody, ale taky se trošku probudit i kulturně. Docela dlouho jsem plánoval navštěvu nějakého divadla, ale pořád ne a ne se k tomu dostat. Jedním ze zdrojů informací o kulturním dění je pro mne televizní magazín Kultura.cz. A právě tam jsem se někdy koncem ledna poprvé dověděl o hře Arnošta Goldflama U Hitlerů v kuchyni.

Zauvažoval jsem nad tím, kolik času denně věnuji zbytečným úvahám. Zbytečné je třeba ztrácet čas sledováním české "politické" scény. Češi a nemyslím tím národ jako spíš lidi žijící v této zemi, jsou už po několik generací tlupa bez zásad, mravních hodnot, bez sebemenší snahy nést za své jednání zodpovědnost, bez jasné vize do budoucna, bez morálních vzorů.

Někdy se člověk dostane k filmu, na který by za "normálních" okolností nejspíš nekoukal.

Na Odvažných palcích mne před týdnem zaujalo. že oba
recenzenti dali filmu Moon palec "velmi nahoru". Ale co si myslet o americké sci-fi natočené za pouhých 5 milionů dolarů ?

Po dlouhých měsících nečinnosti na blogu i na vlastní cestovatelské stránce, jsem se rozhoupal k nějaké aktivitě. První "vlaštovkou" jsou alba z loňské cesty do Jemenu na zbrusu nové fotogalerii.

Filmové novinky v poslední době sleduji jen hodně okrajově a v kině jsem už nebyl ani nepamatuji. Večer se spíš kouknu na něco v televizi: kousek sitcomu, nějaký dokument, ap. Filmy v televizi ovšem většinou nedokoukám: buď to je něco, co už jsem viděl mockrát nebo je to příšerná blbost nebo mě prostě odradí první várka reklam. Pro případ že bych měl chuť a sílu např. o víkendu na něco opravdu koukat, mám zásobu celkem aktuálních filmů.

Opět jsem dostal dojem, že jsem nedostatečně obklopen různými věcmi, co mi chybí k "spokojenému" životu, proto jsem lehce provětral kreditky a pořídil pár nových blbin. 

Na tento víkend jsem celkem nic v plánu neměl, ale v sobotu ráno jsem se rozhodl, že si zajedu do Jílového podívat se na známý železniční viadukt v Žampachu, který je na jedné z nejhezčích železničních tratí u nás, na trati č.210 Praha-Vrané-Čerčany. Té se spolu s navazující tratí č.212 až do Světlé nad Sázavou přezdívá Posázavský pacifik.