Navigace:Do Vídně nejen za Van Goghem

Do Vídně nejen za Van Goghem


Autor: miguel – Publikováno:15 Prosinec 2008

císař Josef II.kopule Michaelertraktu
Jako "utajený" monarchista jsem se rozhodl koncem listopadu podniknout výlet do hlavního města Rakouského císařství. Ve Vídni jsem sice už párkrát byl, ale byly to jen letmé návštěvy nebo průjezdy cestou autem na jih nebo cestou na letiště.

Inspirací pro tento můj nedělní výlet byla reklama Českých drah na cestu vlakem na výstavu Van Gogha v Albertině. Tu reklamu jsem viděl v kulturním přehledu, když jsme byli s kolegy z práce v hospodě.
Původní všeobecné nadšení pro cestu za kulturou a historií nakonec zůstalo jen mně, i když i mne to stálo dost sil, abych v neděli o půl čtvrté ráno vstal, poslední noční tramvají vyrazil na nádraží a absolvoval skoro pětihodinovou cestu vlakem.
Bylo mi jasné, že za necelých devět hodin toho nějak extra moc nestihnu, proto jsem se rozhodl zvládnout kromě oné výstavy ještě císařskou klenotnici Schatzkammer a procházku centrem, abych při další návštěvě zbytečně "nebloudil".

Oblast Vídně byla poprvé osídlena v mladší době kamenné a první sídlo zde vzniklo v době bronzové kolem roku 800 př.n.l. Arcivévoda Albrecht
O 400let později zde žily keltské kmeny a v roce 15 př.n.l. se celé území stalo součástí římské provincie Panonia.
V prvním století Římané vybudovali vojenský tábor Vindobonu, který měl chránit nedaleké město Carnuntum (ani jsem netušil, že na půl cesty mezi Vídní a Bratislavou se dají vidět ruiny římského vojenského a civilního města včetně velkého amfiteátru). Roku 180 zemřel ve Vídni císař Marcus Aurelius.
Z vojenského hlediska měla Vindobona ležící na okraji uherských nížin nevýhodnou polohu a v průběhu pátého století byla rozvrácena nájezy Barbarů, Hunů, Gotů, Avarů a slovanských kmenů.

Dunajská kašnaPrvní zmínka o "Wenii" je z roku 883, kdy se stala východní výspou-Východní markou francké říše. Roku 976 dostávají Vídeň od císaře Oty I. germánští Babenberkové a město se stává sídlem markrabat Ostmarky.
Babenberky vystřídá na 30 let ve třináctém století Přemysl otakar II. a s Rudolfem I. začíná 640 let trvající éra Habsburků.
Centrem římského císařství je Vídeň od roku 1438 (do 1806) a od roku 1918 je pak hlavním městem republiky.
Vídeňská operaHotel a kavárna Sacher

Vlak mě dovezl na Suedbahnhof a hned venku se do mne opřel ledový vítr. Takovou zimu jsem opravdu nečekal. Jdu pár minut pěšky, abych na Suedtiroler Platz sedl na metro a popojel dvě stanice na Karlsplatz, kde začíná vnitřní město.
Vídeň sice leží na rovině a kromě vysoké věže Stephansdomu tu není moc dominantních bodů, ale i tak je orientace v centru celkem bez problémů. Je to dané i tím, že v polovině 19.století na místě zbořených hradeb v znikl kruhový bulvár Ringstrasse.
Trefit správný výstup z metra mi paradoxně usnadňují záchodky. Dveře jako opona v divadle a Straussova hudba, která se zevnitř line, jasně naznačuje, že právě tudy se jde do Opery.
Je mi opravdu zima, tak si moc nevšímám ani neorenesanční budovy z roku 1869, ani fontány se sirénou Lorelei a spěchám se "ohřát" na výstavu.
Za operou míjím známý hotel a kavárnu Sacher a už jsem na Albertinaplatz. Náměstí dominuje jezdecká socha arcivévody Albrechta na terase před palácem Albertina (pojmenovaný podle zetě Marie Terezie, vévodovi Albertu Sasko-Těšínském)a také Dunajská kašna.Albertina a Augustiánský kostel
Na výstavě (napíšu o ní zprávičku do blogu) jsem byl skoro tři hodiny a opravdu stála zato.
Moje další kroky vedly kolem gotického Augustiánského kostela. V neděli se zde slouží Mozartovy a Schubertovy mše. Já se chtěl podívat na neoklasicistní náhrobek vévodkyně Marie Kristiny (dcera Marie Terezie) od sochaře Antonia Canovy,ale bohužel bylo zavřeno.

Kolem Palffyovského paláce a Paláce Pallavicini se dostávám na Josefplatz, kterému vévodí opět jezdecká socha, tentokrát císaře-reformátora Josefa II.
Tady se zároveň vstupuje do Hofburgu, paláce císařské rodiny. Celý tento komplex představuje směsici architektonických stylů od gotiky po historismus.
JosefplatzVídeň a s ní i Hofburg zaznamenaly dvě významné stavební etapy. První byla po porážce tureckého vojska roku 1683 a druhá pak v 60.letech 19.století po zbourání městských hradeb.
S celou řadou vídeňských staveb je spojeno jméno architektů Johana Bernarda Fischera von Erlach, Johanna Lukase von Hildebrand a Nicolause Paccasiho.
Schweitzertor Z Josefplatzu je vstup do Prunksaalu hlavního sálu Národní (dříve Dvorní)knihovny. Tuto 77m dlouhou barokní knihovnu navrhl von Erlach.
Průchodem kolem gotické Burgkapelle (v neděli zde zpívá známý Vídeňský chlapecký sbor založený Maxmiliánem I. už roku 1498) vstupuji do Schweitzerhofu, nejstarší části Hofburgu.
Tady je taky vstup do Schatzkammeru, který je mým druhým hlavním cílem na dnešním výletě.

Sbírky duchovní a světské klenotnice zahrnují "poklady" získané Habsburky za jejich staleté vlády.
V první části jsou umístěny předměty z Rakouské říše. koruna Rudolfa II.Kromě obrazů, královských a církevních rouch nejvíc zaujmou královské insignie. Vedle busty Rudolfa II. od Adriana de Vriese přitahuje nejvíc pozornosti Rudolfova koruna. Roku 1602 ji pro císaře zhotovil antverpský zlatník Jan Vermayen a dodnes patří k nejkrásnějším smybolům královského majestátu na světě. Kromě koruny je tu vystavené i říšské jablko a žezlo zhotovené pro Rudolfova bratra a nástupce Matyáš.
Korunovační klenotyV jednom z dalších sálů pak je například zlatá kolébka syna Napoleona a Marie Luisy, královské insignie mexického císaře Ferdinanda Maxmiliána Habsburského, největší smaragd na světě o váze 2680 karátů nebo sultánem darovaná koruna sedmihradského knížete Štefana Bocskaye.

Několik dalších sálů klenotnice zahrnuje kolekci předmětu Duchovní klenotnice se ornáty, relikviáři, kříži.
V sálech s klenoty Svaté říše římské je celá řada vzácných klenotů a symbolů moci. Říšský kříž a Kopí osuduMezi ně patří koruna Lopolda I. Babenberského z 10.století, říšský kříž z 11.století nebo Longinovo kopí, jedna z nejznámějších svatých relikvií, které se navíc přisuzuje obrovská moc. Za tisíc let vlastnilo kopí 45 císařu od Karla Velikého, přes Karla IV. (kdy bylo kopí s celým říšským pokladem uschováno v Čechách) až po mystikou a mágy ovládaného Adolfa Hitlera.
Nádhernou sbírku v klenotnici pak uzavírají sály s Burgundským pokladem a řády Řádu Zlatého rouna.

Na dvou výstavách jsem strávil skoro pět hodin, proto bylo na čase ještě se trochu proběhnout po mrazivé Vídni.
Renesanční branou Schweitzertor procházím na nádvoří, které je sevřené Reichkanzleitraktem, Amalienburgem a Leopoldinischertraktem.
Amalienburgprinc Evžen Savojský

Pasáží v Leopoldově křídle se pak dostávám na rozlehlé prostranství Heldenplatz, kde koncem 19.století vyrostl komplex Neue Burg. Na Heldenplatzu zaujmou další dvě jezdecké sochy. Jedna je arcivévody Karla a druhá vítěze nad Turky, prince Evžena Savojského.

Zimní slunce se začíná klonit k obzoru, tak trochu přidávám do kroku a vnější branou Burgtor opouštím Hofburg. trhy na náměstí Marie TereziePřejdu přes Burgring a jsem na náměstí Marie Terezie, které leží mezi budovami Umělecko-historického a Přírodovědného muzea.
Náměstí už teď v listopadu zaplnily stánky vánočních trhů, kde se nabízejí vánoční ozdoby, ale hlavně různé dobroty včetně punče nebo svařeného vína.
V záplavě nasvícených stánků tak uprostřed náměstí skoro zaniká socha Vánoční trhyMarie Terezie držící v rukou Pragmatickou sankci, která umožnila nástup na trůn i ženským potomkům vládnoucí dynastie.
Vracím se zpět a Hofburg tentokrát opouštím v místě, kde vše nese "mé" jméno: Michaelertor, Michaelertrakt, Michaelerplatz, Michaelerkriche, Michaelerhaus...

Teď už ani nezastavuji a jen procházím místy, která určitě navštívím příště.
Michalská bránaUprostřed Michaelerplatzu je vyhloubený prostor, kde byly objeveny základy římského tábora. Naproti mne zaujala budova, kde dnes sídlí Reiffeisenbank.
Je to jedna z nejznámějších realizací architekta Adolfa Loose, roku 1911 postavený obchodní dům Goldman-Salatsch, dnes přezdívaný Looshaus.
Ve své době tato stavba vzbudila velký rozruch a například arcivévoda František Ferdinand prohlásil, že již nikdy neprojde Michalskou branou.

Proti Michalské bráně začíná ulice Kohlmarkt. Na této dnes pěší zóně je kromě nejluxusnějších obchodů i další známá vídeňská cukrárna Demel Konditorei, jejíž majitelé v minulosti vedli třída Graben a morový sloup Pestsualezdlouhovou soudní při o právo nabízet ten originální Sachertorte. Kolmo na Kohlmarkt přechází pěší zóna na třídu Graben. V záplavě vánoční výzdoby obchodů i samotné ulice téměř zaniká monumentální barokní morový sloup Pestsaule, který nechal postavit císař Leopold I. po morové epidemii roku 1679.

Na konci třídy Graben se proti mramorovým hranám a skleněným oblinám moderní budovy Haas Haus z roku 1990 vvypíná do majestátní výšky nad okolní zástavbu Stephansdom.
Katedrála na tomto místě v samém centru města stojí už přes 800 let a vlastně stejně dlouho se staví a přestavuje.Haas Haus a Stephansdom Dominantou chrámu a vlastně i celé Vídně je 137 m vysoká věž Steffl zatímco druhá, Severní věž nebyla nikdy dokončena. Aspoň je v ní zavěšený velký zvon Pummerin odlitý z kanónů, které před Vídní zanechali Turci po porážce roku 1683.
Hlavní vchod je Obří branou, spolu s Pohanskými věžemi jediným pozůstatkem původního románského kostela z 13.století, který sám byl zbudován na pozůstatcích pohanské svatyně.
Škoda jen že Steffl i Pohanské věže jsou v současnosti obehnány lešením.

Venku už se setmělo a ještě víc ochladilo, proto vcházím do chrámu, který kromě mihotavých plamínků svíček kolem baldachýnu s Pecskou madonou začínají prosvětlovat i světla v hlavní chrámové lodi. Albertinský chór a hlavní oltář Stephansdomu
Výzdoba katedrály v soubě zahrnuje skvosty gotiky, renesance i baroka. Gotiku představuje především skříňový oltář Wiener Neustadter Altar, Albertinský chór a pozdněgotická Pilgramova kazatelna. Renesančním prvkem je náhrobek císaře Fridricha III. zhotovený z červeného mramoru. Hlavní oltář s výjevem kamenování sv.Štěpána je pak nádhernou ukázkou baroka.

Moc dlouho se tady kochat nemůžu, protože se blíží mše a návštěvníci jsou vykázáni do míst u vchodu oddělených od chóru mříží.

Do odjezdu vlaku mi sice zbývají skoro dvě hodiny, ale venku už je opravdu pořádná zima. Proto se už jen chvíli procházím spletí uliček a průchodů za Stephansdomem, kde je například i Figarohaus, dům v němž bydlel a tvořil Wolfgang Amadeus Mozart.
Pak se pomalu metrem a pěšky přesouvám zpět na nádraží, nasedám do vlaku a odjíždím zpátky do Prahy.
vánočně vyzdobená třída Grabenkrámky za Stephansdomem


Byl to docela povedený i když tím cestováním a zimou náročný výlet a motivoval mě k úvahám o další cestě do Vídně někdy v blízké budoucnosti.

(Pro úplnost si musím poznačit, že cesta vlakem stála 38EUR, metro 2x 1,70EUR, vstup na výstavu 9EUR a vstup do Schatzkammeru 10EUR).

Anketa

Kam mám vyrazit na příští cestu?:

Partneři