Navigace:Kolem Staré Plzně

Kolem Staré Plzně


Autor: miguel – Publikováno:14 Červen 2010

otonská rotunda ve Starém PlzenciNa další víkendový, jarní výlet jsem předposlední květnovou neděli vyrazil se Zdeňkem. Právě on taky navrhl, že bychom se tentokrát mohli podívat do okolí Plzně. kde se to jen hemží památkami, které lákají k návštěvě.

Nedělní ráno bylo v Praze docela pošmourné, proto jsme váhali, jestli vůbec někam jet, ale ze zkušenosti vím, že právě u Plzně se počasí mění a pravidelně tam bývá jinak než v Praze. Cestu po dálnici D5 už znám jako svoje boty, proto taky vím, že je to pohodová cesta, která uteče líp než když se má člověk dostat z jedné části Prahy na druhou.

rotunda sv.Petra a PavlaZa necelou hodinu opouštíme dálnici a po pár kilometrech jsme ve Starém Plzenci, tedy původním plzeňském městě. První písemná zmínka je už z roku 976, kdy zde svedl vítěznou bitvu Boleslav II. s vojskem císaře Otty II.  Přibližně do této doby se datuje i stavba otonské (předrománské) rotundy sv.Petra a Pavla, která spolu s přemyslovským hradištěm (Plzeňský hrad) vyrostla na pravém břehu Úslavy na Řezenské cestě spojující Prahu s Bavorskem.  Rotunda je nejstarší dochovanou sakrální stavební památkou tohoto typu u nás. Z původního nesklenutého válce lodi sice zůstalo jen torzo, ale rotunda byla několikrát obnovena, doplněna o renesanční okna, na určitou dobu i barokní zastřešení nahrazené při poslední generální opravě v druhé polovině 20.století střechou břidlicovou.

Zevnitř jsme si rotundu bohužel neprohlédli, protože je přístupná jen každé první sobotní odpoledne v měsíci, ale je odsud pěkný výhled na město i 12km vzálenou "Novou" Plzeň a vidíme i náš další cíl, zříceninu hradu Radyně.

KarlskronePo vzniku Nové Plzně bylo staré hradiště opuštěno, ale potřeba ochrany důležité obchodní stezky zůstala. Proto nechal Karel IV. postavit na nedalekém vysokém (569m) vrchu Radyni postavit hrad Karlskrone. Dokončen byl roku 1361, stejně jako další Karlův hrad Kašperk. Obě tyto strážní pevnosti přinášejí nový typ gotické hradní architektury: obranná věž je nyní zakomponovaná do hradního paláce a právě hradní palác je dominantním prvkem. Radyni tvořil dvoupatrový palác, k němu přiléhající pětipatrová věž a na druhé straně pak další věž s hladomornou. Název Karlskrone se pro hrad neujal, proto byl nadále označován jen jako Radyně.

průhled do hradního paláceKrálovským správcem byl purkrabí, kterému ovšem po dobu vykonávání úřadu patřily i všechny výnosy. Purkrabí a později zástavní majitelé Radyně stáli stejně jako plzeňští měšťaně na straně Zikmunda proti husitům a později na straně Matyáše Korvína proti Jiřímu z Poděbrad. Od počátku 16.století byli zástavními majitely Šternberkové. Pro účast jednoho z nich na spiknutí proti Ferdinandovi I. byl hrad obsazen a vypálen. Od té doby je uváděn jako pustý. Mezi vlastníky zpustlého hradu se v následujících letech objevili Lev z Rožmitálu, opět Šternberkové, Šťáhlavové (Kokořovci z Kokořova), Černínové z Chudenic a nakonec Valdštejnové. Od nich hrad koupila staroplzenecká obec a i dnes patří hrad městu Starý Plzenec.

rytíř RadenZřícenina královského hradu na vrchu Radyně je dominantou celého Plzeňska. A moc příjemné je, že až přímo k hradu vede krásná, nová asfaltka, parkoviště je zdarma a v mobilním stánku prodávají obrovské klobásy a točenou kofolu a pivo. Vstupné je přijatelných 40Kč, i když vevnitř toho až tak moc k vidění není. Je vidět, že hradby i palácové zdi byly zabezpečeny a na mnoha místech zpevněny betonovými prvky. Ve věži je pohádková audiovizuální výstava s loutkami strašidel, ovšem skutečný, pověstmi opředený rytíř Raden s oslíma ušima ani jeho pomocník Černý Hanuš jen tak k zahlédnutí nejsou.

výhled z RadyněZ věže je pak nádherný a daleký, kruhový výhled do okolí. Dojem jen poněkud kazí ocelový stožár a řada telekomunikačních antén. Na úpatí hradní věže jsou v buližníkové skále vytesány dvě cisterny, které sloužily jako zásobárny vody.

Posilnění maxiklobásou u stánku pod hradem se vydáváme na další cestu. Barokní zámek Nebílovy   který pro císařského generála Adama Jindřicha ze Steinau navrhl dvorský architekt Johann Lucas von Hildebrandt jsme pro tentokrát vynechali a zastavili se až ve vesničce Vlčtejn.

VlčtejnNedaleko silnice jsou zde zbytky hradu původně zvaného Wildenstein.  První písemné zmínky o zdejší tvrzi jsou sice už z období kolem roku 1284, ale dnešní kamenný hrad na buližníkovém skalním suku nechali postavit až v 60.letech 14.století Rožmberkové. Blízká podobnost Radyni nasvědčuje, že oba hrady měly stejného stavitele.

Při svém tažení na Plzeňsko hrad obsadili husité a přesně ve stylu ostatních "lapků ve jménu kalicha" jej několikrát dobyl a za výkupné majitelům vracel táborský hejtman Svojše. Roku 1450 hrad patřil Bedřichovi z Donína a 11.června toho roku zde Jiří z Poděbrad podepsal "Vlčtejnskou dohodu", která vedla ke smíru se Strakonickou jednotou a uklidnění poměrů v zemi. Z další historie je zajímavé, že zde několikrát pobýval Kryštof Harant.

šnek na buližníkuPočátkem 18.století získal chátrající hrad rod Krakovských z Kolovrat a o sto let později byla tehdy už zřícenina přestavěna v romantickém duchu pro potřeby panstava jako místo odpočinku a rozhledna. V druhé polovině 19.století zdědili hrad Pálffyové z Erdodu a od nich hrad v roce 1922 odkoupil jeden zdejší rodák a navrátilec z Ameriky a v předhradí se vybudovalo přírodní divadlo. Za druhé války a těsně po ní došlo ze soukromé iniciativy vysloužilého poštovního úředníka k záchraně a rekonstrukci hradu, ale od 50.let přešla zřícenina do vlastnictví místního MNV a dál pustla. Jedinou stavební činností se v 70.letech stalo vybudování "dikotékového podia" v těsném sousedství hradu. Dnes hrad i okolní pozemek patří soukromému vlastníkovi a asi nejčastějšími návštěvníky jsou lezci, kteří využívají upravené "cesty" v buližníkové skále, na níž zřícenina stojí.

zámek KozelPo opuštěném hradu nás čekal vrchol dnešního výletu. Po okreskách jsme se dokodrcali do Štáhlav a odsud je to jen pár set metrů k zámku Kozel, který leží na úpatí jižního svahu vrchu Bor nad řekou Úslavou.  Zadlužené panství Šťáhlavy získali od Kokořovců Černínové z Chudenic. Staré panské sídlo ve Štáhlavách ovšem nových vlastníkům nevyhovovalo, proto si nechali postavit nový i když celkem prostý zámek jako letní sídlo, místo odpočinku a lovecký zámeček.

Název Kozel odkazuje na zvyk pohanských předků obětovat při oslavách rovnodenosti kozla. Samotné panstvo ovšem zámek nazývalo Jagdschloss bei Stiahlav. Stavba je datována do let 1784-1789, kdy vlastníkem panství byl Jan Vojtěch Černín, nejvyšší lovčí Království českého. Autorem stavby pod vlivem osvícenství konce 18.století byl pražský stavitel Haberditz.

jízdárna zámku KozelJednoduchá klasicistní čtyřkřídlová stavba kolem obdélníkového dvora byla později architektem Palliardim doplněna o dvojici budov: patrovou kapli a jízdárnu a stáje a obydlí pro sloužící, tzv.lokajnu. Hlavní zámecká stavba má v západním a východním křídle poměrně skromné obytné pokoje pro panstvo, hosty a oddělené přepážky pro služebnictvo. Honosněji je koncipováno pouze jižní křídlo s mansardou, kde byly společenské sály.

jižní zámecká terasaVýzdoba interiéru se nese ve stylu dvora Ludvíka XVI. a doplňují ji dekorativní nástěnné malby Černínského malíře Antonína Tuvory (pracoval i na interiérech zámku Nebílovy). Sochařskou výzdobu provedl pražský sochař Ignác Platzer ml. Typickým příkladem je plastika skoleného jelena na jižní zámecké terase. Součástí původního mobiliáře je i velká knihovna, která byla později doplněna i o vzácnou tzv.stadionskou knihovnu s tisky z let 1518 až 1840. Po Černínech zdědili zámek v 19.století Valdštejnové. Z této doby se dochovalo malé zámecké divadlo na místě původní stáje. Valdštejnům panství patřilo až do roku 1845.

park u zámku KozelMy jsme zaparkovali auto ve Šťáhlavicích (40Kč) na druhém břehu Úslavy. K zámku je to jen krátká procházka kolem Lopateckého rybníka a rozlehlým (40ha) zámeckým, přírodně-krajinářským parkem, jehož autorem je Valdštejnský zámecký zahradník F.X.Franc, který se stal později uznávaným archeologem a správcem plzeňského muzea.

Nedělní slunečné odpoledne je přímo ideální pro procházku parkem, malý golfový turnaj nebo prohlídku zámku, tak není divu, že na tomto plzeňáky oblíbeném výletním místě potkáváme spoustu lidí. V jízdárně, kde je v současnosti i galerie, si kupujeme vstupenky na prohlídku zámku (12OKč) a stíháme to akorát, protože jen po pár minutách odbíjí hodiny druhou a tím i začátek další prohlídky.
plastiky Olbrama ZoubkaKromě panských a společenských pokojů, knihovny a zámeckého divadla si můžeme na vnitřním nádvoří krátce prohlédnout i výstavu plastik sochaře Olbrama Zoubka. Během prohlídky na to bohužel není dostatek času, ale i tak si nejsem jistý, jestli se podobná výstava do těchto prostor hodí. V prostředí parku nebo vnějšího nádvoří by to bylo vhodnější.

Žádný nedělní výlet se neobejde bez odpoledního posezení u kávy a tak jsme neodolali návštěvě příjemného zámeckého Cafe Kozel a kromě kávy si pochutnali i na výborném poháru s jahodami, zmrzlinou a šlehačkou.

Pomalu byl čas vydat se na cestu zpět do Prahy, ale přece jenom jsme si neodpustili ještě jednu krátkou zastávku u místa, které taky pravidelně "obdivuji" z dálnice nedaleko Rokycan.
dveřní portál poutního kostelaTou památkou je poutní kostel Navštívení Panny Marie na Vršíčku. Barokní kostel byl postaven na výrazném kopci Vršíček nedaleko Litohlav z darů občanů Rokycan v letech 1744-1747 jako díkůvzdání za ochranu a pomoc před morovou nákazou, která se tenkrát Rokycanům vyhnula. Ke kostelu se stoupá po kamenném schodišti, do jehož stupňů jsou vyryta jména dárců. Samotná stavba postavená Janem Mourkem má půdorys řeckého kříže a dvouvěžové průčelí. Koncem 90.let minulého století prošel vnější plášť kostela rozsáhlou opravou. Poutě se zde konají první neděli v červenci a druhou neděli v září.

výhled na RokycanyNáš nedělní výlet do okolí Plzně se soustředil jen na malé území kolem Starého Plzence, ale i tak jsme se nestihli zastavit zdaleka u všeho, co tato oblast nabízí zajímavého. Jen mne to utvrzuje v přesvědčení, že u nás je toho tolik k vidění, že je škoda trávit víkendy doma nebo jezdit třeba jen na chalupu.

V galerii jsou opět další fotky a na everytrailu zase mapka cesty.

Anketa

Kam mám vyrazit na příští cestu?:

Partneři